Nebyla jen krásná. Byla nebezpečná.
Lee Remick věděl, jak udělat obraz ženy v nesnázích neodolatelnou. Zatímco její otec vlastnil obchodní dům v Quincy, Massachusetts, plánovala útěk do New Yorku. K rozvodu mých rodičů došlo brzy. Vychovala ji její matka, herečka jménem Patricia. Remik studoval na elitní soukromé škole. Studovala tanec. Chtěla být středem pozornosti.
V roce 1952 již pracovala v letních divadlech v Hyans. O dva roky později debutovala na Broadwayi ve hře Be Your Age. Pak přišla televize. A za ním přichází hlavní průlom.
V roce 1957 ji Elia Kazan pozval, aby hrála roli ve filmu Tvář v davu. Byl to malý začátek. Její další role ale vše změnila. Film Dlouhé, horké léto (1958) z ní udělal hvězdu. Hrála koketní manželku po boku Paula Newmana a Joanne Woodwardové. Režie Martin Rieth. Film byl natočen podle románu Williama Faulknera. Remik se nakonec v profesi prosadil.
Nominace na Oscara, která definovala její kariéru
Za laskavost nebudete nominováni na Oscara. Remick získala jedinou nominaci za roli ve filmu Dny vína a růží (1962). Hrála ženu v domácnosti, která sklouzla k alkoholismu. Režie: Blake Edwards. Její spoluhráč ve filmu byl Jack Lemmon. Kritici její výkon chválili. Byla syrová. Byla skutečná.
Už před touto nominací prokázala, že je schopná zacházet s temným materiálem. Ve filmu Otty Premingera Anatomy of a Murder (1959) hrála pochybnou oběť znásilnění. Film vyvolal kontroverzi pro jeho explicitní zobrazení sexuálního násilí. O tři roky později si zahrála ve filmu Sanctuary (1961), natočeném podle dvou Faulknerových románů. Opět hrála pochybné oběti. To se stalo jejím vzorem.
Pak vyšel film Divoká řeka (1960). Její spoluhráč ve filmu byl Montgomery Clift. Remick hrál nevzdělanou vdovu s dětmi. Režisérem byl opět Elia Kazan. Chemie mezi herci byla elektrizující. Role byly těžké. Remick se specializoval na smyslné, často erotizované ženy v krizi.
Návrat na Broadway a pozdější role
Šedesátá léta ji udržovala v neustálém pohybu. Spolupracovala s Jamesem Garnerem ve filmu Gentlemen Prefer the Rich (The Wheeler Dealers, 1963). Hrála se Stevem McQueenem ve filmu Baby the Rain Must Fall (1965). Tento film byl založen na hře Horton Foote.
Vrátila se také na divadelní scénu. V roce 1964 se objevila v muzikálu Anyone Can Whistle. O dva roky později hrála ve hře Wait Until Dark. Drama bylo o slepé ženě, která je terorizována třemi zločinci v jejím vlastním domě. Za tuto roli získala nominaci na cenu Tony.
“Remick se stala hvězdou se svou další filmovou rolí koketní manželky ve filmu Dlouhé horké léto.”
Sedmdesátá léta přinesla změnu. Role byly stále více neobvyklé. Ve filmu The Detective (1968) hrála manželku s neukojitelnou sexualitou. Ve filmu Někdy skvělá představa (1971) byla manželkou dřevorubce v těžké situaci. Pak tu byl film The Evil Dead (The Omen, 1976). Hrála adoptivní matku ďábelského dítěte.
Nevzdala se žánrové kinematografie. Ve filmu Telefon (Telefon, 1977) byla tajnou agentkou. Ve filmu The Europeans (1979) si zahrála zbídačenou baronku.
Televize a poslední roky
Role ve filmech byla stále méně a méně. Do popředí se dostala televize. V 70. a 80. letech se Remick objevil v mnoha televizních filmech a minisériích. Zahrála si titulní roli ve filmu Jennie: Lady Randolph Churchill (1975). Hrála Kay Summersby, „druhou ženu“ ve filmu Ike: The War Years (1979). Milenku ztvárnila ve filmu The Letter (1982).
Její poslední díla pocházejí z roku 1989. Hrála Sarah Bernhardtovou v minisérii Around the World in 80 Days.
Vše skončilo nemocí. Remik dva roky bojoval s rakovinou ledvin a plic. Zemřela v Los Angeles v Kalifornii 2. července 1991. Bylo jí 55 let.
Zanechala po sobě filmografii žen, které dělaly víc, než jen trpěly. Pokoušeli
