Otázka, co se stalo s neandrtálci, uchvacuje vědce už desítky let. Nové důkazy naznačují, že jejich smrt nebyla prostým vyhubením, ale komplexní interakcí faktorů, včetně konkurence s Homo sapiens, zhoršujícího se genetického zdraví a určitého stupně asimilace. Tento příběh se odvíjí desítky tisíc let, počínaje pomalou izolací neandrtálců a konče jejich vyhynutím asi před 34 000 lety.
Dlouhý pokles: Od izolace ke krizi
Neandrtálci byli téměř půl milionu let úspěšným druhem, kterému se dařilo v drsném klimatu Eurasie. Jejich populace se však začala fragmentovat dlouho předtím, než se objevili moderní lidé. Genetické studie ukazují, že neandrtálci trpěli nízkou genetickou diverzitou, která je důsledkem malých příbuzenských skupin. To znamenalo méně prospěšných genů a vyšší riziko hromadění škodlivých mutací.
„Neandertálci možná trpěli tím, čemu říkáme mutační zátěž,“ vysvětluje Omer Gokcumen, evoluční genomik z univerzity v Buffalu. Jejich malé populace nebyly schopny „vynést“ negativní geny, což vedlo k nemocným potomkům a postupnému poklesu míry přežití. I malý pokles míry přežití kojenců – pouhých 1,5 % – by mohl zpečetit jejich osud za pouhých 2 000 let.
Příchod Homo Sapiens : Konkurence a průnik
Když moderní lidé před 55 000 až 45 000 lety migrovali z Afriky, setkali se v Evropě s neandrtálci. Křížení pokračovalo tisíce let, ale dynamika nebyla vždy nepřátelská. Archeologické důkazy ukazují, že do některých regionů lidé dorazili tam, kde už neandrtálci nebyli, zatímco jinde bylo jasné soužití… a dokonce i křížení.
“V některých oblastech vidíme lidi přicházet do prázdných prostor v Evropě, kde se zdá, že už žádní neandrtálci nejsou,” říká Tom Higham, archeolog z Vídeňské univerzity. “A na jiných místech vidíme, že dochází k překrývání…víme, že se lidé kříží.”
Genetická analýza potvrzuje, že si neandrtálci a Homo sapiens vyměnili DNA, což znamená, že každý člověk neafrického původu dnes nese malé procento neandertálských genů. To naznačuje, že někteří neandrtálci byli absorbováni do moderní lidské populace, spíše než aby byli zcela vyhlazeni.
Bylo násilí faktorem? Nejasná role války
Ačkoli existují důkazy o násilí – zlomenina lebky ve Francii a bodná rána v Iráku – není možné říci, zda tato zranění způsobili lidé nebo jiní neandrtálci. Nebyly zjištěny žádné masakry, což ponechává otázku přímé války otevřenou.
Výhoda moderních lidí: Mozek a inovace
I bez rozsáhlého násilí měl Homo sapiens výhody. Moderní lidé měli větší, propojenější mozky, což jim dávalo kognitivní výhodu při lovu, sběru a řešení problémů. Jejich schopnost vytvářet projektilové zbraně se také mohla ukázat jako rozhodující. Kulturní inovace neandrtálců zaostávaly a neexistují žádné důkazy o zbraních dlouhého doletu.
Poslední akt: Asimilace nebo postupné vymírání?
Nejpravděpodobnějším scénářem není jedna událost, ale kombinace tlaků. Soupeření o zdroje rostlo, jak rostla moderní lidská populace. Neandrtálské skupiny, již oslabené genetickými problémy, pravděpodobně čelily zvýšenému tlaku jak ze strany lidí, tak i mezi sebou navzájem. Některé mohly být absorbovány křížením, zatímco jiné vymřely v izolovaných kapsách.
„Neandrtálci jako celek neměli jediný společný osud,“ uzavírá Sang-Hee Lee, biologický antropolog z Kalifornské univerzity v Riverside. Někteří byli zabiti, někteří byli asimilováni, někteří prostě zmizeli. Celý příběh zůstává nejasný, ale důkazy naznačují, že zmizení neandrtálců bylo spíše složitým procesem než jediným dobýváním.
Neandrtálský odkaz žije v našich genech a připomíná, že historie našeho druhu není jen historií triumfu, ale zamotaným, propleteným osudem.
