Obnovený globální zájem o lunární mise rychle roste, což s sebou přináší zásadní výzvu: vyhnout se kolizím v přeplněném prostoru kolem Měsíce. Navzdory zjevné rozlehlosti „cislunárního prostoru“ (oblast mezi Zemí a Měsícem) je realita taková, že koncentrované orbitální vzorce a omezené možnosti sledování představují významnou a rostoucí hrozbu.
Iluze vesmíru
Cirkumlunární prostor je obrovský – asi 2000krát větší než orbitální prostor Země. Kosmické lodě však nejsou rozmístěny náhodně. Mise mají tendenci se sbližovat na stabilních žádoucích drahách kolem Měsíce, což vytváří lokalizované přetížení. To znamená, že i na velké vzdálenosti se prudce zvyšuje pravděpodobnost křížení cest.
Problém ještě zhoršují omezení stávajících sledovacích systémů. Současné senzory mají potíže s důsledným sledováním objektů tak daleko od Země, částečně kvůli rušení samotného Měsíce. Tato nejistota nutí operátory provádět úhybné manévry, i když je skutečné riziko kolize nízké, plýtvání palivem a narušení cílů mise.
Výsledky simulace: Riziko kolize roste rychleji, než se očekávalo
Nová studie publikovaná v Journal of Spacecraft and Rockets ukazuje, že riziko kolizí se zrychluje rychleji, než se dříve myslelo. Simulace ukazují, že i když je na oběžné dráze Měsíce pouhých 50 satelitů, každá kosmická loď by musela provést v průměru čtyři manévry k vyhnutí se srážce za rok. Vzhledem k současnému tempu růstu by této úrovně přetížení mohlo být dosaženo během deseti let.
Data z reálného světa tato zjištění podporují. Indická vesmírná agentura uvedla, že její mise Chandrayaan-2 vyžadovala tři vyhýbací manévry za pouhé čtyři roky, přičemž na oběžné dráze bylo pouze šest kosmických lodí.
Důsledky pro národní bezpečnost
Nedostatek spolehlivého monitorování v cislunárním prostoru není jen bezpečnostní problém, ale také zranitelnost národní bezpečnosti. Možnost skrytých zbraní v regionu vyvolává obavy z potenciální nezjištěné nepřátelské aktivity. Americké vesmírné síly aktivně posuzují tato rizika a uvědomují si potřebu zlepšit „cislunární situační povědomí“.
Řešení ve vývoji
Na řešení této rostoucí krize se pracuje. Výzkumná laboratoř vzdušných sil financuje program Oracle, jehož cílem je rozmístit družici v bodě Lagrange (stabilní orbitální pozice), aby se zlepšily monitorovací schopnosti. Start prvního satelitu Oracle je naplánován na rok 2027.
Zlepšení monitorování však samo o sobě nestačí. Je nutná účinná koordinace mezi kosmickými agenturami a komerčními provozovateli. NASA vede úsilí o sledování a hodnocení lunárního provozu, shromažďuje data od operátorů, aby identifikovala potenciální blízké přístupy.
Potřeba mezinárodní spolupráce
Smlouva o vesmíru zavazuje země, aby se vzájemně vyvarovaly škodlivého rušení svých vesmírných aktivit, ale neobsahuje konkrétní doporučení pro koordinaci. Výbor OSN pro mírové využití vesmíru vytvořil pracovní skupinu, která má tyto mezery řešit.
S rostoucím počtem vládních a komerčních misí, včetně nadcházející lunární mise NASA s posádkou v roce 2026, je mezinárodní spolupráce prvořadá. Budoucnost průzkumu Měsíce závisí na aktivní koordinaci, která zajistí bezpečnost a udržitelnost vesmírných aktivit.
Závěrem lze říci, že rychlý nárůst počtu lunárních misí představuje rostoucí riziko kolizí. Ke zmírnění této hrozby a zajištění budoucnosti lunárního průzkumu je zapotřebí lepší monitorování v kombinaci s mezinárodní spoluprací a aktivní koordinací.
