Astronomové odhalili záhadu neobvyklé mlhoviny Diamantový prstenec v hvězdotvorné oblasti Labutě X: je to zbytek výbušné plynové bubliny, zploštělé unikajícími plyny. Na rozdíl od většiny podobných struktur, které mají kulovitý tvar, se tato mlhovina jeví jako zřetelný prstencový útvar. Objev publikovaný v časopise Astronomy & Astrophysics poskytuje klíčové poznatky o tom, jak hmotné hvězdy utvářejí své okolí a ovlivňují budoucí zrození hvězd.
Anatomie prasklé bubliny
Diamantový prsten má délku asi 20 světelných let a v infračerveném světle jasně září. Vznikla z masivní hvězdy – asi 16násobku hmotnosti našeho Slunce – která vyzařovala intenzivní záření a hvězdné větry. Tato energie nafoukla bublinu ionizovaného uhlíkového plynu, který zpočátku expandoval do všech směrů.
Namísto zachování kulového tvaru však bublina „praskla“, když plyny unikaly přes slabá místa. To vedlo k jedinečné, zploštělé struktuře, kterou dnes vidíme. Počítačové simulace tento proces potvrzují a ukazují, jak počáteční expanze ustoupila pomalé expanzi ve tvaru prstence. Celá formace je poměrně mladá, její stáří se odhaduje kolem 400 000 let.
Role SOFIA a infračervené astronomie
K pozorování tohoto jevu bylo zapotřebí speciální vybavení. Výzkumný tým použil SOFIA (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy), upravený letoun Boeing vybavený infračerveným dalekohledem. Letem ve vysoké výšce má SOFIA přístup k vlnovým délkám světla blokovaným zemskou atmosférou.
Přesná měření SOFIA ukázala, že prstenec se roztahoval rychlostí asi 1,3 kilometru za sekundu (4 700 km/h), tedy pomaleji než srovnatelné bubliny. Tato pomalá expanze je v souladu s modelem úniku plynu.
Důsledky pro vznik hvězd
Diamantový prsten je nápadným příkladem toho, jak mohou jednotlivé hvězdy dramaticky utvářet své okolí. Energie uvolňovaná hmotnými hvězdami ovlivňuje hustotu a distribuci plynu a prachu, což zase ovlivňuje tvorbu nových hvězd.
„Procesy, jako je tento, jsou zásadní pro pochopení toho, jak se v naší galaxii rodí hvězdy,“ vysvětluje spoluautorka Dr Nicola Schneider. Tento objev zdůrazňuje dynamické interakce mezi hmotnými hvězdami a jejich okolím a nabízí nový pohled na cyklus zrození a vývoj hvězd.
