Vznik SARS (těžký akutní respirační syndrom) na konci roku 2002 znamenal kritický bod obratu v celosvětové připravenosti reagovat na ohrožení zdraví. Ačkoli SARS byl co do rozsahu méně zničující než pandemie COVID-19, sloužil jako ostré varování před nebezpečím nových koronavirů a rychlostí, jakou se mohou šířit. První potvrzený případ byl hlášen 16. listopadu 2002 v provincii Guangdong v Číně a vyskytl se u lidí, kteří pracovali jako prodavači potravin na mokrých tržištích – na místech, kde byla v těsném kontaktu živá zvířata, včetně drůbeže a exotických druhů, jako jsou cibetky.
Počáteční zpoždění při rozpoznání ohniska umožnilo viru nepozorovaně obíhat dva měsíce a infikovat zdravotnické pracovníky, než si úřady plně uvědomily závažnost situace. Nemoc se rychle rozšířila za Čínu a v únoru 2003 se dostala do Hongkongu prostřednictvím nefrologa účastnícího se svatby, který následně na infekci zemřel. Tento přenos zvýraznil schopnost viru se rychle šířit prostřednictvím mezinárodních transportních sítí.
Světová zdravotnická organizace (WHO) zahájila vyšetřování vedené Dr. Carlem Urbanim, který se touto nemocí tragicky nakazil sám při vyšetřování případu ve Vietnamu a v březnu téhož roku zemřel. 12. března vydala WHO výstrahu a během několika dní Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) nemoc pojmenovala SARS a jako viníka označila nový koronavirus.
Epidemie vyvrcholila během několika měsíců a rozšířila se do 28 zemí, včetně 29 případů ve Spojených státech. Bylo nakaženo více než 8 000 lidí a 774 zemřelo, což má za následek úmrtnost přibližně 9,6 %. Ačkoli to bylo v té době děsivé, SARS se nakonec podařilo zvládnout agresivním sledováním kontaktů a karanténními opatřeními.
Další vyšetřování vystopovalo virus až k cibetkám palmovým a psíkům mývalovitým prodávaným na trzích se živými zvířaty. Později v roce 2017 vědci označili vrápence ve vzdálených čínských jeskyních za původního zvířecího hostitele, čímž potvrdili, že virus může přeskočit z divoké zvěře na člověka. Riziko budoucích ohnisek bylo jasně varováno: “Riziko lidské infekce a vzniku onemocnění podobné SARS je možné.”
Ukázalo se, že SARS je zkouškou na pandemii COVID-19, která se objevila na konci roku 2019. Oba viry patří do stejné rodiny koronavirů a pravděpodobně pocházejí z podobných zvířecích rezervoárů. Reakce na COVID-19 však byla mnohem rychlejší a informovanější díky poučení ze SARS.
Například Čína měla v roce 2002 primitivní systém sledování, který se spoléhal na telefonní hovory a postrádal standardizované hlášení. Po SARS země rychle zavedla komplexní systém sledování a sledování kontaktů, který se ukázal jako klíčový, když se objevil SARS-CoV-2. Virus byl identifikován během dvou týdnů ve srovnání s měsíci u SARS a vývoj vakcíny byl urychlen předchozím výzkumem mRNA.
Navzdory těmto úspěchům byly některé důležité lekce ignorovány. Odborníci varovali před ničením přirozeného prostředí, ale trhy se živými zvířaty přetrvávaly. Relativní snadnost potlačení SARS a MERS navíc vytvořila falešný pocit bezpečí a zatemnila potenciál pro rozsáhlejší a obtížněji ovladatelnou pandemii.
Propuknutí SARS slouží jako důležitá připomínka: objevující se infekční nemoci nejsou anomálie, ale bezprostřední hrozby. Klíčem k prevenci budoucích pandemií je aktivní dohled, rychlá reakce a závazek respektovat křehkou rovnováhu mezi lidmi a přírodou.
