Naše kultura neúnavně prosazuje myšlenku, že úspěch pochází z neúnavného úsilí a neochvějného odhodlání. Všude to slyšíme: „Vítězové se nikdy nevzdávají“, „trvejte v tom, dokud neuspějete“, „pracujte, dokud nespadnete“. Ale co když přijetí neúspěchu a strategické opuštění cílů může vést k větší pohodě?
Nový výzkum naznačuje, že vědět, kdy odejít, může být tajnou zbraní, kterou jsme celou dobu ignorovali.
Není to o vzdání se svých snů bez boje; jde o nácvik produktivní péče. Je to schopnost rozeznat, které aspirace jsou v souladu s našimi hodnotami a zdroji, a dovedně se vzdát těch cílů, které nám již neslouží. Tento posun v myšlení má hluboké důsledky pro naše duševní i fyzické zdraví.
Kult tvrdé práce
Tato kulturní posedlost neúnavnou odolností sahá až do knih o svépomoci z 19. století, jako je například Svépomoc od Samuela Smilese. Tyto knihy vyzdvihovaly vhled – směs vášně a houževnatosti – jako konečný klíč k úspěchu. Psychologie se vydala podobnou cestou, zdůrazňující odolnost a neúnavné úsilí jako klíčové pro dosažení úspěchu. Rozlišovací schopnost byla velebena jako žádoucí charakterový rys, spojený s velkým množstvím úspěchů v různých oblastech.
Nedávný výzkum však tento příběh nevědomky zpochybňuje. Psychologové si začínají uvědomovat, že neutuchající pozornost může hrát krutý vtip, když jsou okolnosti proti nám nebo když cíle ztratí svůj význam. Někdy může udržení kurzu vést k emocionálnímu vyčerpání a chronické nespokojenosti namísto triumfu.
Nechte jít pro dobro věci
Představte si to jako zdlouhavý akt se spoustou předmětů, které musíte držet: pokud budete neustále přidávat míče a bojovat, abyste je udrželi ve vzduchu, nakonec něco spadne. Psycholog Carsten Wrosch, jeden z průkopníků výzkumu tohoto konceptu, zjistil, že lidé, kteří byli zběhlí jak v opouštění zastaralých cílů, tak v hledání nových, vzrušujících cílů, zažívali větší pohodu – vyšší životní spokojenost, silnější smysl pro smysluplnost, dokonce i snížení stresu a zánětu.
Nejde jen o psychickou pohodu. Wrosch našel nečekanou souvislost mezi vzdáním se cílů a fyzickým zdravím: Ti, kteří se snadno vzdali nerozumných aktivit, měli nižší výskyt chronických onemocnění, jako jsou bolesti hlavy, ekzémy a dokonce i běžné nachlazení. Jeho výzkum naznačuje, že to může být proto, že vytrvání s nerealistickými cíli přispívá ke stresu, který následně oslabuje imunitní systém.
Umění produktivního ošetřovatelství
Jak tedy rozvinout schopnost vědět, kdy se stáhnout? Začíná to dávkou sebeuvědomění :
- Kontrola hodnot: Co je pro vás skutečně nejdůležitější? Pravidelně vyhodnocujte, zda jsou vaše cíle v souladu s těmito základními hodnotami. V opačném případě přehodnoťte jejich důležitost a zvažte jejich opuštění.
- Posun perspektivy: Když stojíte před těžkým rozhodnutím, zkuste ustoupit a podívat se na situaci objektivněji. Představte si sami sebe za 10 nebo dokonce 50 let – změní tento současný problém nějaký význam? Nebo si to představte jako slavnou otázku Marie Kondo: “Přináší vám to radost?”
- Přenos a odložené použití cílů: Úplné zřeknutí se někdy není nutné. Je možné najít způsob, jak uspokojit stejné potřeby prostřednictvím alternativní činnosti? Nebo, pokud to vyžaduje čas, zvažte „odložení“ na pozdější datum s jasným plánem, jak to znovu promyslet.
V konečném důsledku produktivní péče vyžaduje upřímnost ohledně našich priorit a odvahu vybrat si pohodu před slepým lpěním na pevné cestě. Nejde o to poddat se neúspěchu; jde o to vybrat si to, co je skutečně důležité, a osvobodit se a věnovat se těmto věcem s novým elánem. V tomto křehkém tanci mezi ambicemi a sebeuvědoměním možná zjistíme, že někdy nám to nechat jít umožňuje dosáhnout více než kdy předtím.
